Golf v Beskydech

Připravujeme pro Vás ...
737 805 346
info@beskydy.eu
Masarykovo nám. 26/14
www.Beskydy.eu

Zajímavosti v Beskydech

Čertův mlýn , stará lidová pověst z Beskyd

O čertově mlýně. V malém údolíčku, chráněném před nápory větru, stával kdysi dávno pod horou Radhošť starý mlýn. Již dávno odešel ze mlýna i poslední mlynář s celou svou rodinou i čeládkou, nikdo nevěděl, kam šli a jestli se náhodou nepropadli cestou hluboko pod zem. Proto se mezi místními lidmi začalo tomuto místu říkat "Čertův mlýn". Každý křesťan se okolí i mlýnu raději zdaleka vyhnul, aby jej náhodou starý čert nerozemlel na prášek nebo na otruby. Tak to šlo po mnoho a mnoho let, čert zůstával jediným vlastníkem starého mlýna. Konečně až za časů třicetileté války doputoval do tohoto krásného Beskydského kraje starý a vysloužilý voják, kterému ve válce proti Gáborovi sedmihradské dělo utrhlo levou nohu a ranhojič mu ji musel odejmout až do poloviny stehna. Belhal se o dřevěné berli a smál se rychtáři i všem místním lidem, když se ho snažili varovat před "Čertovým mlýnem". Protože stejně ale neměl, kam by hlavu na noc složil, odebral se do strašidelného mlýna. O půlnoci něco náhle silně zabouchalo na dveře, za kterými vysloužilý voják tvrdě spal. Neznámého ale pozval dále. Do místnosti vstoupil malý, ani ne čtyři stopy vysoký prapodivný mužíček a způsobně se vojákovi uklonil. Oblečen byl do starých, vzácných šlechtických španělských šatů, přes záda měl přehozen drahý vyšívaný červený plášť a na kudrnaté hlavě měl široký černý klobouk. Radoval se, že po třech stoletích dostal vzácnou návštěvu. Voják se však nenechal svést na scestí čertovými sliby a ani na jeho vyhrůžky nedbal, ze mlýna nemínil nikam odejít. Hodil po čertovi pevný· lýkový provaz a udeřil satanášem o zem. Srazil jej na zem a sedl si mu na záda. Dal čertovi na vybranou, buď mu bude až do smrti zadarmo sloužit a pracovat pro něj, a nebo se ze mlýna okamžitě poklidí. Čert se bránil a vzpouzel, a tak jej voják chytil do paží jak do kleští, stáhl mu španělské kalhoty a posadil jej zadní částí těla na prudce se otáčející mlýnský kámen. A pak už jej jen mlel a mlel, nedbal na strašlivý křik a rachot. Mocnosti pekelné zostuzenému čertovi na pomoc ale nepřišly, a tak satanáš musel vojákovi slíbit, že se na světě už nikdy neobjeví. V pekle pak sklidil velikou, převelikou ostudu a sám Lucifer ho vykázal z pekla ven před bránu pekelnou, kde musí na věky věků pro výstrahu všem ostatním čertům sedět na žhavém uhlí na zbytku svého zpola umletého pozadí. Vysloužilý voják pak dostal darem od místní vrchnosti onen "Čertův mlýn" a žil zde v klidu ještě dlouhá léta, než odešel z tohoto světa..

Říčka SATINA je chráněná

Říčka Satina. Na konci měsíce listopadu 2006 vstoupilo v platnost nařízení Správy CHKO Beskydy, kterým byla zřízena Přírodní památka - vodopády řeky Satiny ( 8, 76 ha). Jedná se o unikátní část toku horské říčky Satiny v masivu Lysé hory, na katastru obce Malenovice. Odborníci z přírodovědecké fakulty považují horní tok říčky Satiny za jeden z nejdelších a nejnázornějších příkladů skalních koryt v moravské části Karpat. Pro běžné návštěvníky, turisty a milovníky Beskyd bude bezesporu nejatraktivnější cca 2 km dlouhý úsek, který má místy charakter horské soutěsky o hloubce místy až 15 m s několika vodopády (výška do 4 m). V soutěsce se dochovaly lesní porosty s poměrně přirozenou dřevinnou skladbou, především však kyselé bučiny a druhově velmi bohaté suťové lesy s chráněným rostlinstvem. Přímo v říčním toku byla nalezena řada bezobratlých živočichů, přičemž mezi ty nejvzácnější nálezy a živočichy patří 3 druhy vzácných chrostíků ( s jednou až třemi lokalitami vyskytujícími se v rámci ČR). Základní údaje: Přírodní památka Vodopády Satiny představuje zcela unikátní část toku horské říčky Satiny. Jedná se o cca 1,5 km dlouhý úsek, který má místy charakter soutěsky o hloubce až 17 m, s několika vodopády, peřejemi, přehrádkami a dalšími zajímavými skalními utvary. Nachází se v masívu Lysé hory v údolím zářezu říčky Satiny v nadmořské výšce 510 - 570 m, v úseku od mostu pod hotelem Petr Bezruč v místní čáti Hutě - až po chatovou zástavbu v Malenovicích. Katastrální území Malenovice, CHKO Beskydy. Vyhlášeno nařízením Správy CHKO Beskydy v listopadu 2006. Celková rozloha - cca 9 ha. Vzhledem k dostatečnému zabezpečení vlastního předmětu ochrany navazujícím lesním porostem v území přírodní památky nebylo dosud·vymezeno ochranné pásmo. Tato unikátní geomorfologická a geologická lokalita v rámci Karpat a Horního toku Satiny představuje jeden z nejdelších a nejnázornějších příkladů skalních koryt v české části Karpat. Zájmový úsek toku je navíc vynikající ukázkou charakteru flyšových hornin. Nové chráněné území přímo navazuje na Přírodní rezervaci Malenovický kotel ( rezervace vyhlášena v r. 2004), takže v současnosti je zabezpečena kompletní ochrana celého přirozeného úseku tohoto vodního toku. Správa CHKO Beskydy do budoucna počítá s možností částečného zpřístupnění území chodníkem a lávkami, případně napojením přímo na Naučnou stezku Lysá hora, která prochází v těsném sousedství přírodní památky a CHKO.

Vodopády Bučací

Bučací vodopády, tj. vodopády na Bučacím potoce v Beskydech, leží v katastru obce Ostravice, v masivu hory Smrk, v kotli stejnojmenného potoka.Jde o jedny z největších a nejznámějších·kaskádových vodopádů v této části Beskyd. Dva hlavní měří společně asi 10 m, celková výška asi 40 m. Nachází se v nadmořské výšce okolo 800 m n. m. a jsou přístupné po lesní cestě mezi rozcestím zvaným Nad Holubčankou a nedalekou chatovou osadou Na Skalce. Území je součástí přírodní rezervace Bučací potok vyhlášené 20. září roku 2004. Prudké okolní svahy s podložím tvořeným stejně jako podloží samotných vodopádů tvrdými godulskými pískovci a méně odolnými břidlicemi·pokrývá především bukový·a javorový - tedy listnatý lesní porost. Návštěvu těchto vodopádů vřele doporučujeme, zvláště pak v jarním období.

Restaurace U Veličků

Hospoda U Veličků je velmi známá a stará restaurace, nacházející se·na frekventované turistické trase mezi obcí Malenovice·a vrcholem Lysé hory (1323 m n. m.). Je nejznámější restaurací na cestách k Lysé hoře. Staré přísloví praví, že·„kdo nebyl U Veličků, nebyl na Lysé“ Restaurace U Veličků byla zřízena již v roce 1824 .Funguje dodnes a·vzhledově takřka nezměněna. Jedná se o malou dřevěnou budovu, kde se kromě skromné kuchyně nachází místnost o třech stolech s lavicemi a výčepem a dále sál s·8 stoly v zadní části. Prostory jsou sice velice stísněné, přesto originální·a nepostrádají prastarou osobitou atmosféru, kterou kromě dřevěného obložení stěn dotváří i celá řada mnoho let zde umístěných relikvií, jako například staré pivní reklamy, mnoho let neprodávané suvenýry, nejrůznější přísloví o pivu, Beskydech, Lysé hoře i o této restauraci. Ač byla tato restaurace vždy hojně nastěvovaná, dosud nikdy nebyly její prostory rozšířeny. Kromě letních víkendů je využívaná zejména ve dnech 30. 4. ( Pálení čarodějnic ), 1. 5. a také na svátek Ivančeny. Při větším počtu návštěvníků je zde provozována živá hudba, nejpopulárnější hudební nástroj je místní vozembouch, již desítky let typický pro hudbu U Veličků.

Prales Mionší - Těšínské Beskydy

Toto území na kterém se prales Mionší nachází bylo vyhlášeno Národní přírodní rezervací již v roce 1954, zaujímá rozlohu 170 ha a je v nadmořské výšce 720 - 950 m. Národní přírodní rezervaci Mionší tvoří jedlobukový velmi rozsáhlý prales karpatského typu s převažujícím javorem klenem a s lesními loukami a prameništi. Stromy dosahují výšky 60 m a stáří 250 až 300 let. V rezervaci se nachází řada vzácných chráněných a ohrožených druhů rostlin i živočichů. Prales Mionší je nejznámější rezervací v Beskydech a nejvýznamnější mykologickou lokalitou u nás. Prales Mionší najdeme jihozápadně od Dolní Lomné, na hřebeni a svazích rozsochy Úplaz (950 m.n.m.), Velká polana (893 m.n.m.) a Mionší vrch (883 m.n.m.). Přírodní rezervace je součástí CHKO Beskydy.

Jezírko mořské oko - Horní Domaslavice

Jezírko Mořské oko je velmi vzácná a ojedinělá přírodní zajímavost která je opředena mnohými legendami. Toto jezírko vzniklo jako zatopený lom při těžbě stavebního kamene na stavbu místního hornodomaslavského zámku. Toto jezírko je součástí Naučné stezky. Lokalita je přísně chráněná jako výrazný krajinný prvek. Remíz, který tvoří většinou převážně duby, jasany, lípy a také bez a řešetlák - je útočištěm vzácných druhů ptáků, drobné zvěře a přispívá k udržování ekologické rovnováhy a dotváří charakteristický ráz místní krajiny.

Kostel v Rožnově pod Radhoštěm

Kostel v Rožnově pod Radhoštěm je známý evangelický kostel - z 30-tých let tohoto století je v oblasti dřevěné sakrální architektury na tuto dobu nezvykle moderně pojatou stavbou. Svou netypickou vysokou štíhlou věží připomíná spíše zděné stavby tohoto modernějšího období. Kostel je v současné době ve správě Evangelického sboru ze Střítěže nad Bečvou. Nachází se přímo u vstupu do areálu Valašského muzea v přírodě - na okraji parku a zároveň vedle frekventované hlavní dopravní cesty a tak je možno si tento význačný kostel prohlédnout i bez vstupenky do muzea. Kromě řady autobusového spojení ze Vsetína, Valašského Meziříčí, Frenštátu pod Radhoštěm, Ostravy, Frýdku Místku a v rámci dálkových spojů i z jiných měst je toto místo přístupno i regionální železnicí Valašské Meziříčí - Rožnov pod Radhoštěm. Téměř v sousedství, na náměstí Dřevěného městečka se nachází Kostel sv. Anny. Nejbližším dalším dřevěným kostelem je evangelický kostel ve Velké Lhotě a katolické kostely ve Velkých Karlovicích a Hodslavicích. Zapomenout ovšem nesmíme ani na slavnou a známou dřevěnou kapli na Radhošti a dřevěnou zvoničku na Pustevnách, stejně tak jako na řadu· umělecky vytesaných dřevěných zvoniček v Trojanovicích.

Kamenná mohyla Ivančena ( 925 m. n. m. )

Mohyla Ivančena-(925 m.n.m.) je kamenná mohyla v Beskydech, nachází se mezi Malchorem a Kykulkou kousek pod vrcholem Lysé hory. Byla vystavená na památku popravených skautů účastnících se protinacistického odboje. Mohylu založil 30. oddíl Junáka z Moravské Ostravy a to 6. října 1946 na památku osmnácti členů „Odboje slezských Junáků“ , kteří byli 24. dubna 1945 popraveni v polském Těšíně na starém židovském hřbitově. Tato kamenná mohyla je v současné době považována za symbol vlastenectví, statečnosti a přátelství. Zabírá přibližně 40 metrů čtverečních a 195 metrů krychlových. Sahá do výšky 4 metrů. Do roku 1989 byla mohyla i symbolem odboje proti nesvobodě. V době komunismu k ní dělali pochody skauti a v době ilegálního skautingu i trempové. Pochody byly sledovány státní bezpečností. Poutě k mohyle trvají dodnes. V sobotu kolem 24. dubna sem míří skauti·a v neděli pak i trempové. Mohyla se neustále rozrůstá a je složená z kamenů z různých koutů celého světa. Je zde i kamínek z Měsíce od astronauta Armstronga.

Jeskyně Cyrilka na Pustevnách

Jeskyně CYRILKA - přírodní památka-rozsedlinová jeskyně Cyrilka svou délkou cca 370 metrů je nejdelší známou pseudokrasovou jeskyní na Moravě a třetí nejdelší v České republice. Vstup do této·jeskyně je přibližně 250 metrů východně od vyhlídky Cyrilka·v blízkosti silnice na Pustevny, v mělké sníženině pod 2,5 metrů vysokou vápencovou skálou. Velká část těchto jeskynních prostor leží v těsné blízkosti povrchu. Na několika místech se na stropě jeskyně·vysrážela z vyluhovaného vápnitého tmelu pískovců vápencová brčka o délce 10 až 20 centimetrů. V jeskyni je stálá teplota, přibližně 4-10 stupňů a relativní vlhkost vzduchu nad 80 % . Geologický vývoj této známé jeskyně nebyl dosud ukončen a proto neustále dochází k různým posunům kamenných bloků a je proto nebezpečí řícení stropů. Z těchto důvodů se vstup do jeskynních prostor nedoporučuje. V roce 1998 došlo k zavalení vchodu do jeskyně a některých jeskynních částí a chodeb.

Čertův stůl v Beskydech

Čertův stůl je bezesporu jedním z nejzajímavějších přírodních útvarů v Beskydech. Žádný jiný nerozpoutává tolik dohadů o jeho vzniku. Útvar se nachází na konci dlouhého žlabu a v jeho okolí byste podobně velkých balvanů nalezli vícero. Tento jediný na kraji však vypadá jako masivní deska záměrně položená na dvou menších pravidelných kamenných soklech. Deska váží 6,5 tuny. Badatelé se v teoriích o původu čertova stola rozcházejí. Jedni jej považují za dokonalý výtvor přírody vzniklý rozsedáním skalních bloků, druzí jej mají za dílo lidských rukou, přesněji řečeno za megalitickou stavbu čili dolmen. Dolmen znamená v bretonštině „kamenný stůl“ a je jím označována prehistorická stavba z velkých nepravidelných kamenných bloků, zpravidla gigantických rozměrů. Dolmeny se dochovaly v různých částech světa a jsou ztotožňovány s keltskou kulturou. Na území ČR jsou doloženy archeologické nálezy tzv. oppid na Hostýně, na Kotouči u Štramberka či nížinné sídliště Šutyrova studánka v katastru Kopřivnice. V oblasti Moravy výskyt Keltů až tak zdokumentovaný není, nicméně o Radhošti se ví, že byl místem starodávných rituálních obřadů, stejně tak pravděpodobně i Čertův mlýn. Keltové uctívali hory a vyvýšená místa jako posvátné oblasti. Ačkoliv poměrně brzy přijali křesťanství, původní bojovné kmeny uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Zvlášť významnou roli v náboženském životě Keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Tito lidé byli vysoce vážení. Vykonávali oběti (části úrody, zvířata i lidské oběti), měli znalosti z oblasti bylin, byli to léčitelé, politici, ovládali astronomii i astrologii. Po Keltech nám do dnešních dnů zůstaly v téměř nezměněné formě některé naše svátky, jež se vážou s astronomickými úkazy. Samozřejmostí jsou oslavy slunovratu a rovnodennosti, ale také svátky v polovině doby mezi nimi. A proto je zajímavé, že přesně v ose čertova stolu se nachází vrchol Radhoště a z dutiny pod dolmenem lze o jarní (20.3.) a podzimní (23.9.) rovnodennosti pozorovat západ slunce nad Radhoštěm. Je tedy možné, pokud čertův stůl není čistě dílem přírodních pochodů, že mohl sloužit jako primitivní observatoř či rituální stůl. Ovšem pozor, pro husté zalesnění hřebene není nyní od čertova stola žádný výhled.

Hrad Kozinec na Čeladné

Hrad Kozinec na Čeladné stával na vrchu Kozinec na vysoké ostrožně nad levým břehem Čeladenky. Kozinec je zalesněný, úzký, skalnatý hřeben vybíhající z masivu Stolové hory. Hřebenu dominují dvě skalnaté kupy, na kterých hrad stával. O hrádku v Čeladné byly zmínky ve starší literatuře, ale nikdo nevěděl, kde přesně stával. Podařilo se to teprve neprofesionálnímu archeologovi Milanu Borisovi. Skalní hrádek Čeladná sloužil jako strážní stanoviště nad obchodní stezkou přes horské pásmo z Moravy do Uher, která právě zde úzkým údolím podél Čeladenky procházela. Stavitel hradu využil úzký skalnatý hřeben nad nejužším místem údolí říčky Čeladenky, odkud mohli jeho obyvatelé s přehledem kontrolovat starou obchodní cestu do Uher. Nechal jej pravděpodobně postavit biskup Bruno ze Schauenburku. Hrad se nacházel přibližně 5 km od centra obce Čeladné a asi 1 km jihozápadní směrem od místní části Čeladná – Hamry. K samotnému hrádku je nejsnadnější cesta od známé kaple zvané Cyrilka. Odtud popojdeme ještě několik desítek metrů až narazíme na betonový most přes říčku Čeladenku, který přejdeme. Silnice začne stoupat a dovede nás až na křižovatku dvou cest. Tady je již jedno, kterou se vydáme. Ať se dáme doprava nebo doleva, musíme v obou případech po nějakých 200 m stejně odbočit a vydat se strmě do svahu až na vrcholek, kde se nacházejí pozůstatky hrádku. Čeladenský hrádek má podlouhlý tvar o délce 130 metrů a šířce mezi 5-10 metry. Svahy od hřebene prudce spadají dolů do údolí. Přístup k hradu směřoval od západu po klesajícím hřebenu. Cestu do hradu chránil první příkop či přírodní sedlo za nímž se zvedá mírná kupa. Na té bývalo předsunuté opevnění. Za tuto kupou následuje hluboký, ve skále vylámaný hlavní příkop. Nad ním se zvedá první skalnatá kupa, dominující lokalitě. Na svém vršku patrně nesla určitou formu strážní či obytné stavby. Cesta po překonání 2. příkopu procházela přihrádkem po severní straně této skalní kupy a ústila do plochy samotného jádra na východě za touto kupou. Plocha jádra měla přibližně protáhlý obdélný půdorys a byla sevřena mezi již zmíněnou první skalní kupu a druhou skalní kupu na východě. V ploše jádra lze očekávat hospodářsko-obytné zázemí hrádku. Určité vyhloubené terénní relikty se nacházejí u paty první skalnaté kupy. Určitým náznakem budovy by mohl být i pravoúhlý prostor vylámaný do skály pod druhou skalnatou kupou. Lze se však pouze dohadovat. Cesta dále pokračovala po severní straně druhé skalní kupy, odkud se patrně vstupovalo do další věžovité stavby, která na ní stála. Za kupou cesta prošla vysekaným žlabem mezi skalami na jižní stranu hřbetu, který se dál táhne pozvolna k východu. V těchto místech by šlo podle terénní sníženiny očekávat nějakou další budovu. Odtud hřbet klesá k východu a strmým skalnatým hřebínkem k severovýchodu. Na východní straně je lokalita ukončena prudkými srázy na všech třech stranách. Do údolí k Čeladence sbíhá táhlý hřbet, zakončený další skalnatou kupou, na které se dá předpokládat předsunuté opevnění, kontrolující průběh vlastní obchodní stezky z Moravy do Uher. Zda byl hrad kamenný či dřevěný nelze jednoznačně odpovědět. Velké množství kamenné sutě i množství volně dostupného dřeva kolem by napovídalo, že jeho konstrukce byly smíšené.

V Beskydech je nejstarší lanovka na světě

71.výročí od svého vzniku oslavila 4.března 2011 sedačková lanová dráha v Beskydech z Trojanovic na Pustevny, podle dostupných písemných informací je nejstarší lanová dráha na světě. Lanovka na Pustevny měří 1637 metrů a jede rychlostí dva metry za sekundu. Od svého otevření vyvezla do hor 12 milionů pasažérů. Cena tehdy byla tři koruny za jízdu, ale počasí dříve bylo v zimním období mnohem chladnější a ve srovnání z dneškem nebyla jízda příliš bezpečná. Návrh na vybudování lanovky vznikl již za protektorátu v roce 1939 a Beskydy byly jedinými horami s nadmořskou výškou nad tisíc metrů, které·republice nebyly zabrány. Od svého vzniku prošla dvakrát kompletní rekonstrukcí.
Jdi nahoru
Dolů